Zpět
V našich krajích existuje specifická hierarchie témat, o kterých se u nedělního řízku zkrátka nemluví. Zatímco o diagnóze hemeroidů strýce z druhého kolena dokážeme diskutovat s lehkostí lékařského konzilia, jakmile dojde na stav našeho kontokorentu, nasadíme výraz agenta tajné služby po požití kyanidové kapsle. Jsme národ, který s vášní tři hodiny analyzuje cenu másla v akci, ale o svých skutečných dluzích mlčíme tak zarputile, že by nám i švýcarské banky mohly závidět jejich pověstnou diskrétnost.
Typický obyvatel naší země často trpí syndromem „fasádního blahobytu“. Před domem stojí naleštěné SUV, na které by majitel mohl vydělat snad jen tak, že by se třikrát reinkarnoval do ministra financí. Uvnitř domu se však svítí úspornou žárovkou pouze v jedné místnosti a k večeři jsou těstoviny s kečupem, protože splátka leasingu má absolutní prioritu před bílkovinami. Bojíme se, že pokud přiznáme finanční potíže, okolí nás okamžitě onálepkuje jako neschopné jedince, kteří neumí napočítat do pěti.
Tato finanční nevěra je v českých domácnostech běžnější než ta klasická. Je fascinující, že v dnešní otevřené době dokážeme s partnery sdílet lože i nejtajnější hesla k účtům, ale tajný úvěr schováváme pod matrací jako zakázané časopisy v devadesátkách. Polovina lidí, kterým skrytě závidíte jejich instagramovou dovolenou, ji pravděpodobně bude splácet ještě v době, kdy jejich opálení dávno zmizí v propadlišti dějin.
Druhá polovina s napětím sleduje terminál v supermarketu a modlí se k finančním bohům, aby transakce proběhla dříve, než si systém uvědomí, že zůstatek na účtu odpovídá ceně jednoho oschlého rohlíku. Přiznat, že „na to momentálně nemám“, se rovná společenské sebevraždě, přestože se pak člověk cítí jako kouzelník v cirkuse, který žongluje s hořícími pochodněmi – fakturami – na provaze nad propastí exekuce. Tento stud je toxický a nutí nás k iracionálnímu vytloukání klínu klínem.
Prvním krokem k uzdravení vaší peněženky je uvědomění, že čísla na účtu nedefinují vaši hodnotu jako člověka. Pokud máte v peněžence průvan, neznamená to, že jste břídil, ale že vaše výdaje nejsou v souladu.
Finanční stud nás drží v izolaci. Přitom stačí sebrat odvahu a přátelům říct: „Pánové, tenhle týden na ten drahý steak nejdu, šetřím na nedoplatek za elektřinu.“ Možná vás překvapí, kolik vašich známých v tu chvíli pocítí úlevu, protože na tom jsou stejně, ale styděli se to přiznat jako první.
Pamatujte, že peníze jsou pouze nástroj. Schovávat ho ve skříni a předstírat, že neexistuje, ještě nikdy nic neopravilo. Buďte k sobě upřímní, zodpovědní a hlavně si uvědomte, že i ten největší „boháč“ v ulici může být jen jeden nepovedený měsíc od toho, aby si začal kroužkovat v letácích slevy na instantní polévky. Přestaňme se stydět, je to levnější než terapie a rozhodně účinnější než dělání mrtvého brouka.
