Zpět
Začněme tím, co většina lidí řeší jako první: kolik mi zůstane v kapse.
Od 1. 1. 2026 se u dohody o provedení práce (DPP) zvedá hranice, od které vzniká účast na nemocenském a důchodovém pojištění (a tím pádem se řeší i zdravotní). Prakticky to znamená:
DPP nejsou Harry Potter: když máte u jednoho zaměstnavatele dvě dohody, nesplynou do neviditelna. Naopak – sečtou se a klidně vás přenesou přes hranici odvodů.
U dohody o pracovní činnosti (DPČ) se limit pro pojistné v roce 2026 nemění – pojistné se řeší až při příjmu od 4 500 Kč měsíčně u jednoho zaměstnavatele. Uf, takže tady žádná revoluce – jen staré dobré pořádky.
Jenže „nemění“ neznamená „klid“. Administrativně se DPČ může víc dostat do hledáčku kvůli novému systému hlášení - o tom ještě více se dozvíte níže v našem článku.
U DPP bez podepsaného prohlášení k dani (takový ten růžový papír, co bývá zdrojem společenských konfliktů typu „já ho mám podepsaný jinde“) se limit pro srážkovou daň pro rok 2026 navazuje na stejnou hranici jako u pojistného – tedy do 11 999 Kč. Od 12 000 Kč už typicky běží zálohová daň.
A do budoucna: srážková daň má namířeno ke dveřím. V roce 2026 začíná první etapa (hlavně u vybraných nerezidentů) a úplný odchod z pracovních příjmů se často skloňuje kolem roku 2027.
Dohody jsou populární hlavně proto, že jsou jednoduché a levné. Nepotřebujete na ně účetního, tabulku v Excelu ani třídenní školení. A rok 2026 jim v jednom směru dokonce přidává plusový bod – u DPP si můžete vydělat o pětistovku víc bez odvodů než loni. Malá změna na papíře, ale v reálu pět stovek navíc v kapse. A to už je oběd, tankování… nebo aspoň lepší káva.
Ale teď pozor – tady přichází ta část, která se často bere jako „otravná“, ale dává smysl, když si ji přeložíme do lidské řeči. Když totiž od určité částky začnete platit pojistné (u DPP typicky od 12 000 Kč), nejsou to peníze vyhozené z okna. V praxi tím kupujete jeden měsíc účasti v systému. Jinými slovy: stát si vás zapíše do seznamu „tenhle člověk tady ten měsíc pracoval“.
Takže ano – z krátkodobého pohledu to může bolet („sakra, zase mi něco strhli“), ale z dlouhodobého pohledu je to něco jako předplatné na budoucí já.
Tip! Zajímá vás, jak ulevit rodinnému rozpočtu díky příspěvkům? Mrkněte na náš další článek zde.
Rok 2026 není o tom, že by se všechno obrátilo vzhůru nohama. Spíš je to o detailech, které si většina lidí uvědomí až ve chvíli, kdy kouká na výplatnici a říká si: „Moment… tohle tam loni nebylo.“ Takže tady je krátký návod na přežití, bez paragrafů a bez paniky.
U DPP platí jednoduché pravidlo: u jednoho zaměstnavatele se všechno sčítá. Dvě malé dohody nejsou dvě malé dohody – jsou to dvě položky na jedné hromádce. A jakmile se hromádka přehoupne přes limit, začnou se řešit odvody.
Jinými slovy: rozdělit si práci do víc DPP neznamená, že se systém nechá nachytat. Nechá se sečíst. A to umí velmi dobře.
To růžové prohlášení k dani (ano, to, kvůli kterému se občas vedou vášnivé debaty) můžete mít podepsané jen u jednoho zaměstnavatele.
Takže pokud ho máte u hlavní práce, u brigády:
Žádná tragédie, jen je dobré s tím počítat dopředu, aby vás pak nepřekvapilo, že „čistá mzda není tak čistá, jak vypadala v hlavě“.
Tohle je bod hlavně pro firmy a účetní – zaměstnanci si ho většinou ani nevšimnou. Od roku 2026 se zavádí Jednotné měsíční hlášení (JMHZ). Oficiálně startuje od 1. ledna 2026, ale ostrý provoz ve velkém přijde hlavně od dubna.
Přeloženo do lidštiny:
Kdo se připraví dopředu (systémy, procesy, nervy), ten si ušetří spoustu „proč to neprošlo?!“ momentů.
Máte z toho v hlavě stále “dohodový guláš”? Nevadí, tyto 3 body vás zachrání:
Změny přichází, ale panika zůstává zbytečná. Kdo ví, jak systém funguje, má náskok – a často i víc peněz v kapse. Dohody nejsou strašák, jen nástroj… a dobrý nástroj je ten, který držíte pevně v ruce.
