Všechny články
Představy, co znamená být v balíku, se rodí jinde než uvnitř člověka. Málokdo si sám od sebe sedne ke stolu a zeptá se sám sebe, co je vlastně důležité. Místo toho jen přebíráme to, co se říká nahlas. Že zazobaný člověk má minimálně dvě auta, dům s terasou a dovolenou čtyřikrát do roka. A ideálně ještě osobní zubní hygienistku.
Výzkumy to potvrzují: Češi se začínají považovat za bohaté, až když mají majetek v hodnotě 10 milionů korun a měsíční příjem přesahuje 120 tisíc. Jenže tahle čísla nejsou žádná pravda vytesaná do žuly. Jsou to jen odhady, průměry, názorový mix. A pokud si člověk podle nich staví svůj vnitřní pocit hodnoty, může snadno přehlédnout to, co už dávno má. Třeba stabilitu, zdraví, nebo jen obyčejné ráno bez stresu.
Vytvořit si vlastní definici bohatství je trochu jako udělat si pizzu doma. Můžete si tam dát přesně to, co máte rádi, a s klidem vynechat ananas, i když vám soused tvrdí, že bez něj to není ono. Problém je, že většina lidí tuhle životní pizzu skládá podle cizího receptu. A pak se diví, že jim to chutná jako karton.
Blahobyt nemusí být honosná vila na kopci nebo pasivní příjem ze sedmi směrů. Může to být i prostý pocit, že nic nemusíte, že vás nikdo netlačí a že máte prostor být sami sebou. Někdy stačí vědět, že máte komu zavolat, kam si lehnout a proč ráno vůbec vstávat. Takové věci se do tabulek nevejdou, ale poznáte je podle toho, že se vám v nich dobře žije.
V časech, kdy se všechno měří, sdílí a komentuje, je možná tím největším luxusem právě to, co není vidět. Klid v hlavě, vědomí dostatku a vlastní definice štěstí, která nevznikla podle trendu, ale podle vnitřního kompasu. Možná jste totiž za vodou už teď. Jen to nevypadá jako titulní strana magazínu, ale spíš jako obyčejné ráno.