Zpět

Před zrcadlem jsme všichni antickými hrdiny slibujícími brokolicové smoothie a padesát nových anglických slovíček denně. Jakmile však nastane pondělí, náš evolučně líný mozek nás bleskově přepne do režimu „pátrání po zapomenutém větrníku“. Bez dozoru jsme totiž zároveň nejpřísnějším soudcem i nejúplatnějším advokátem, schopným označit sledování seriálů za studium cizí kultury. Jakmile však svůj cíl sdělíte jiné živé bytosti, nastupuje magický sociální závazek. Najednou už nejde jen o vaši vůli, ale o to, abyste před kamarádem nevypadali jako naprostí břídilové.
Pokud si myslíte, že k úspěchu stačí mít „pevnou vůli“, věda vám vyrazí dech. Sebekázeň je totiž vyčerpatelný zdroj, podobně jako baterie vašeho telefonu v mrazu. Dle výzkumu Americké asociace pro rozvoj talentu (ATD) zvyšuje pouhé sdílení závazku s jinou osobou pravděpodobnost jeho splnění na 65 %, a pokud si s touto osobou domluvíte pravidelné kontrolní schůzky, vaše šance na úspěch u jakéhokoliv životního cíle raketově vzrostou až na 95 %.
Tento statistický údaj jasně dokazuje, že váš parťák není jen společník k uctívání volného času, ale potenciálně nejefektivnější nástroj pro dosažení vysněné postavy či dokončení náročného kurzu. Mít komplice znamená mít externí pevný disk pro svou morální integritu.
Aby vaše spolupráce s partnerem či komunitou nebyla jen prázdným tlacháním u kávy, je vhodné aplikovat vědecky ověřené postupy. Jedním z nejúčinnějších je metoda WOOP (Wish, Outcome, Obstacle, Plan), kterou vyvinula profesorka Gabriele Oettingen.
Jak ji využít v týmu?
Váš partner v tomto procesu funguje jako zrcadlo, které neodráží jen vaši tvář, ale i vaše výmluvy v jejich nejnahatější podobě.

Není parťák jako parťák. Výběr musíte provést s chirurgickou přesností, jinak skončíte u vzájemného utvrzování se v tom, že ta pizza za odměnu po pěti minutách chůze byl vlastně skvělý nápad.
Žijeme v jednadvacátém století, takže svého parťáka můžete mít neustále v kapse. Pokud vaši přátelé nemají čas sledovat každý váš dřep, využijte technologie, které jsou
k prokrastinátorům stejně nemilosrdné jako školní inspektor.
Mít parťáka zkrátka není projevem slabosti, ale vrcholem strategického myšlení. Je to přiznání faktu, že jsme jen lidé a že ve dvou se to nejen lépe táhne, ale především se u toho mnohem hůře lže. Tak co, komu dnes zavoláte, aby vám začal šlapat na paty?