Zpět
Kdyby měl mozek svou hvězdu, byl by to pohyb. Hlavně aerobní aktivity jako rychlá chůze, běh, plavání nebo kolo. Pohyb totiž zvyšuje tvorbu látky BDNF. To je něco jako hnojivo pro neurony. Pomáhá vytvářet nová spojení a chrání mozkové buňky před chátráním.
Proto lidé často přijdou na nejlepší nápady během procházky. Mozek se při pohybu doslova líp “drátuje”. A ano, i obyčejná svižná cesta na vlak může být pro hlavu užitečnější než dvě hodiny doomscrollingu v posteli.
Mozek nesnáší stereotyp. Jakmile děláte pořád to samé, přepne do úsporného režimu. Ale nové věci? To je pro něj stavební povolení na nové neuronové dálnice. Jazyky, hudební nástroje, tanec, šachy, nové recepty, cokoliv. Čím složitější a méně automatické, tím lépe.
Proto je třeba hra na hudební nástroj pro mozek skoro CrossFit. Zapojí paměť, koordinaci, soustředění i emoce najednou. A mimochodem, právě proto je dobré občas dělat věci jinak. Jiná cesta domů. Jiná ruka při čištění zubů. Nové prostředí.
Lidé mají zvláštní talent chlubit se tím, jak málo spí. Jako by čtyři hodiny spánku byly známkou produktivity místo pomalého mentálního kolapsu. Jenže mozek během spánku neodpočívá stylem lehátko a gin tonic. Naopak.
Spánek není pasivní. Právě během něj vznikají a upevňují se neuronové spoje. Mozek si doslova přehrává nové informace a rozhoduje, které cesty posílí a co pošle do mentální skartovačky.
Když spánek dlouhodobě podceňujete, zpomalují se reakce, horší se soustředění a paměť začne připomínat děravý cedník. Člověk pak stojí u auta a zoufale přemýšlí, kam dal klíče. Které drží v druhé ruce.
Neuronové dráhy sílí používáním. Mozek funguje stylem “používáš - ponechám, ignoruješ - odstraním”. Proto když něco trénujete pravidelně, začne to být automatické. Ať už jazyk, sport nebo hra na kytaru. Mozek si vyšlape silnější cestičky. Trochu jako když lidi ve zkratce vyšlapou pěšinu přes trávník, i když architekt plánoval chodník úplně jinde.
Mozek není stavěný na neustálé přepínání pozornosti. Každé přerušení ho stojí energii. A čím častěji přeskakuje mezi úkoly, tím víc se unaví. Proto je multitasking často jen elegantní název pro kontrolovaný mentální chaos.
Když se ale soustředíte delší dobu na jednu věc, děje se něco zajímavého. Mozkové okruhy spojené s koncentrací začnou sílit. Neurony si vytvářejí pevnější spojení a mozek se učí pracovat efektivněji.
Pravidelné čtení posiluje neuronové spoje v mozku a zlepšuje schopnost soustředění, paměť i slovní zásobu. Když čtete, mozek maká překvapivě tvrdě - jazyková centra luští slova, představivost vyrábí obrazy, paměť hledá souvislosti a pozornost se zoufale snaží neutéct ke kontrole lednice nebo mobilu.
Čím častěji tohle děláte, tím silnější neuronové dráhy si mozek vytváří. Proto lidé, kteří pravidelně čtou, často rychleji formulují myšlenky, lépe se soustředí a mají větší slovní zásobu. Jinými slovy: mozek si při čtení buduje vlastní mentální fitko. A nejlepší na tom je, že stačí klidně deset nebo dvacet minut denně.
Výzkumy kolem takzvané metody loci neboli paměťového paláce ukazují, že mozek si mnohem lépe pamatuje informace spojené s obrazy a prostorem než obyčejná suchá fakta. Princip je jednoduchý. Místo nudného memorování si vytvoříte v hlavě bizarní scénu a spojíte ji s nějakým známým místem.
Třeba si představíte obří banán sedící u vás ve vaně plné pomerančů, protože si potřebujete koupit banány a pomeranče. Čím absurdnější představa, tím větší šance, že si ji zapamatuje.
A nejlepší na tom je, že vizualizace aktivuje hned několik částí mozku najednou. Paměť, představivost, prostorovou orientaci i emoce. Mozek si tak nevytváří jen obyčejnou poznámku, ale celou neuronovou síť propojenou jako vánoční světýlka po dvou panácích vaječňáku.
Hlava je překvapivě fér parťák. Co ji pravidelně dáváte, v tom sílí. Když ji krmíte novými podněty, pohybem, spánkem a soustředěním, začne fungovat rychleji
a spolehlivěji. Když ji naopak nonstop zasypáváte stresem, multitaskingem a scrollováním do jedné ráno, odvděčí se mentální mlhou a pamětí zralou na reklamaci.
Pamatujte, že změna nezačíná velkou revolucí. Často stačí pár malých návyků. A trochu trpělivosti. Protože i neuronům chvíli trvá, než se přestanou chovat líně jako studenti v pondělí na praxi.
