Zpět
Říká se, že na první dojem máte jen pár vteřin. A je to pravda. Přijít na pohovor pozdě, zpocení jak po maratonu a s flekem od kečupu na košili? To je game over ještě před startem. Radši přijďte o pár minut dřív a dejte si kafe za rohem, než abyste dobíhali tramvaj a pak funěli jak parní lokomotiva.
Oblečení? Lepší být lehce overdressed než underdressed. Nikdo vás nevyhodí za sako, ale za sandály s ponožkama? No comment.
Nedělejte, že všechno víte z hlavy. Klidně si doma napište pár bodů: co o firmě víte, proč vás zajímá a co umíte. Jen prosím, nevytahujte ten papír během pohovoru jako špatně naučený student u maturity. Připravte si i konkrétní příklady: místo „umím pracovat v týmu“ řekněte radši: „V minulé práci jsme s kolegy zvládli dokončit projekt o měsíc dřív, protože jsem navrhl rozdělení úkolů jinak.“
Přečtěte si náš článek o tom, jak se připravit na pohovor zde.
Vzpomeňte si na legendární hlášku: „Když nemáš co říct, mlč.“ Radši krátká a věcná odpověď než desetiminutové vyprávění o tom, jak vás baví Excel, protože umí dělat barevné tabulky. Odpovídejte na otázky přímo a nebojte se dodat trochu osobnosti, humor se počítá, jen to nepřežeňte. Ano, historka o tom, jak jste na poradě místo prezentace omylem pustili playlist „Disko 90’s“ s hitem Barbie Girl, může být úsměvná. Ale ne, pokud to měl být seriózní report pro vedení.
Když se na konci zeptají: „Máte nějaké otázky?“ nikdy neříkejte „Ne, vše jasné.“ To je jako když jdete na rande a po hodině jen kýváte. Ptejte se na věci, které ukážou, že vás práce fakt zajímá: jak vypadá běžný den na pozici, co je pro tým největší výzva, nebo jak firma podporuje rozvoj zaměstnanců. A bacha na klasiku: neotvírejte téma dovolené a výplat hned první minutu, jinak budete znít spíš jako turista než nový kolega.
Psychologové říkají, že až 70 % komunikace je neverbální. Takže pokud sedíte zkroucení, hrbíte se a koukáte do země, posíláte signál „nechci tu být“. Narovnejte záda, udržujte oční kontakt (ne, neznamená to zírat jako Terminátor) a sem tam přikyvujte. Prostě ukažte, že posloucháte a že vás to zajímá.
Každý se klepe. I ti, co vypadají jako suverénní, mají uvnitř žaludek na vodě. Malý trik: než vejdete, zhluboka se nadechněte a řekněte si v duchu něco ve stylu „Jdu to tam zbořit“. Funguje to. A když se přeřeknete? Neomdlívejte. Usmějte se a pokračujte. A klidně to přiznejte, že jste nervózní, je to normální. Nikdo nehledá robota, ale člověka.
Poslední dojem je stejně důležitý jako ten první. Nepokazte ho tím, že utečete ze dveří jako Hurvínek z houslí. Poděkujte za čas, zopakujte, že vás pozice zaujala a klidně dodejte něco jako „Budu se těšit na další krok“. Je to maličkost, ale působí to sebevědomě a profesionálně.
Pohovor je jako první rande, buď to zajiskří, nebo ne. Ale když přijdete připraveni,
s úsměvem a pár chytrými otázkami v kapse, šance, že si vás vyberou, je mnohem vyšší. Pamatujte: nejde o to být dokonalí, ale ukázat, že právě s vámi bude radost pracovat.
