Zpět

Alkohol je u nás prakticky všude. Objeví se na svatbě, pohřbu, grilovačce, firemním večírku i u nedělního oběda. Zajímavé je, jak normálně to celé působí. Dát si pivo po práci? Jasně. Panáka na kuráž? No bodejť. Skleničku vína na nervy? Vždyť je to skoro domácí wellness v lahvi!
Podle Českého statistického úřadu jsme v roce 2024 v přepočtu na hlavu vypili:

Přestože Češi stále patří mezi největší konzumenty alkoholu v Evropě, čísla ukazují zajímavý obrat. Zatímco v roce 2005 připadalo na jednoho obyvatele přes 188 litrů alkoholu ročně, v roce 2024 už to bylo “jen” 156 litrů.
Nejde o kolektivní novoroční předsevzetí, které vydrželo nečekaně dlouho. Za posledních dvacet let se změnil životní styl, ceny i přístup mladších generací k alkoholu. Lidé dnes víc řeší zdraví, sport, spánek a psychiku. Zkrátka věci, které “jedno” večerní pivko umí poslat elegantně do kopru.
Svoji roli sehrály i rostoucí ceny alkoholu, přísnější kontroly za volantem nebo covidové období, kdy hospodský život na chvíli zamrzl jak zahrádka v lednu. A mění se i samotné pití. Místo deseti piv na objem si dnes spousta lidí radši dá dvě craftová a tváří se u toho jako someliér v kostkované košili.
Alkohol má jednu mazanou vlastnost. Tváří se jako levná zábava, ale fakturu často pošle až později. A není to účtenka za dvě piva a utopence. Ve skutečnosti stojí alkohol Česko desítky miliard korun ročně a za sebou nechává pořádně dlouhou stopu. Nemocnice, nehody, rozpadlé vztahy, průšvihy v práci nebo klasické ranní probuzení s pocitem, že vaše hlava právě absolvovala rekonstrukci.
Ale abychom nebyli úplně negativní. Výzkum Univerzity Karlovy ukazuje, že až tři čtvrtiny českých konzumentů už někdy zkoušely pití omezit a více než polovina má zkušenost s krátkodobou abstinencí. Takže ano, i v zemi, kde pivo stojí míň jak minerálka, lidé přemýšlejí, jestli by občas nebylo fajn zatáhnout za brzdu.
A teď ta praktická část. Dobrá zpráva je, že Češi už nad alkoholem čím dál víc přemýšlejí. Někdo zkouší suchý únor, někdo třeba nealko pivo. A někdo prostě zjistí, že probudit se v sobotu s čistou hlavou může být začátek docela fajn víkendu. Ve skutečnosti stačí pár kroků a přestanete pořád sedět u piva jak kapitán u kormidla.
Pivečko k české kultuře nejspíš ještě dlouho patřit bude. Upřímně, představa hospody bez piva by u nás vyvolala větší paniku než zdražení rohlíků. Jenže možná právě proto má smysl o pití mluvit normálně. Ne stylem všechno zakázat, nebo naopak všechno zlehčovat. Spíš si občas nalít čistého vína a přiznat si, kdy pijeme pro chuť a pohodu. A to je možná střízlivější vítězství než všechny rekordy ve spotřebě piva dohromady.