1. Důvěra na základě „společného dětství“ je finanční sebevražda

Češi jsou národ vztahový. Když s někým znáte každou historku ze školky a víte, jak vypadal s rovnátky, máte pocit, že vás ten člověk prostě nemůže podrazit. Jenže to, že spolu umíte vypít pět piv a probrat fotbal z nikoho neudělá bezpečnou finanční instituci.

‍

• Kamarád: „V pohodě, vrátíš mi to, až budeš mít.“ (Překlad: Až vyhraješ ve Sportce nebo až příští měsíc nebudeš v mínusu.)

‍

• Realita: Kamarád není smlouva, není pojištěný proti krachu. A hlavně, kamarád nemá reklamační oddělení. Zkuste si jít stěžovat Pepovi, že vám v půlce měsíce volá, že ty prachy nutně potřebuje zpátky, protože mu kleklo auto.

‍

Věříme emocím, protože emoce nám neposílají PDFka s obchodními podmínkami. Jenže právě v tom PDFku bývá ten klid, který u piva nenajdete. Takhle je to asi otázka počtu piv.

‍

2. Strach z neznámého (aneb Fintech není sprosté slovo)

Slovo „fintech“ zní pro spoustu lidí jako něco mezi kryptoměnou a názvem nové galaxie. Máme pocit, že v těch digitálních útrobách sedí parta hackerů v mikinách, kteří jen čekají, až jim svěříte své rodné číslo.

‍

Jenže většina těchto firem tančí podle toho, jak píská Česká národní banka. Mají licence, audity a musí dodržovat pravidla přísnější než vaše babička při pečení té proslulé vánočky.

‍

• Kamarád Franta? Ten podléhá maximálně své aktuální hladině kofeinu nebo náladě své manželky. Náš mozek je nastavený od pravěku stejně:
  Co znám (Franta) = bezpečné. Co je nové (aplikace) = predátor v křoví.

‍

Je na čase tenhle software v hlavě trochu aktualizovat.

‍

3. Nechceme si připadat „finančně slabí“

Půjčit si od známého se v našich hlavách tváří jako „vzájemná výpomoc“.

‍
Půjčit si od instituce? To už zní vážně. Máme pocit, že když využijeme klasickou půjčku přiznáváme porážku.

‍

Ale finanční nástroje jsou prostě jen nářadí. Kladivo taky nepoužíváte proto, že jste neschopní zatlouct hřebík čelem. Používáte ho, protože je to efektivnější, rychlejší
a méně to bolí. Moderní finanční služby nejsou pro lidi v úzkých, jsou pro lidi, kteří chtějí mít své finance pod kontrolou a nechtějí u toho nikoho prosit.

‍

4. Když se to pokazí (ta trapná chvíle u piva)

Teď ta část, o které se u piva nemluví. Co když to nestihnete vrátit včas?

‍

• U firmy: Přijde upomínka, zavoláte, dohodnete se, jede se dál. Žádné drama, jen byznys.

‍

• U kamaráda: Začnete se vyhýbat společným akcím. Přestanete mu zvedat telefony. Na oslavě narozenin se krčíte v rohu za fíkusy, aby nedošlo k očnímu kontaktu.

‍

Statistiky sice mlčí, ale kolik přátelství už skončilo kvůli jedné „pětce do výplaty“? Regulovaná firma do vztahu netahá emoce. Má jasně dané: kolik, kdy a za kolik. A upřímně, čistý stůl v peněžence znamená čistou hlavu.

‍

5. Praktický tahák: Jak nebýt za blázna

Nejde o to říct: „Nikdy si nepůjčujte od kámoše.“ Jde o to mít plán. Než někomu (nebo něčemu) kývnete, zkuste si odpovědět na tyhle čtyři otázky:

‍

1. Vím přesně, kolik a kdy vrátím?
2. Mám neprůstřelný plán splácení?
3. Zvládnu to i při výpadku příjmu?
4. Neohrozím tímhle náš vztah?

‍

Pokud na tyhle otázky nemáte jasnou odpověď, problém není v tom, od koho si půjčujete, ale v tom, že hazardujete se svou budoucností.

‍

6. Důvěra ano. Ale chytrá.

Být odvážný neznamená slepě věřit každému, kdo s vámi chodil do školy. Znamená to rozhodovat se vědomě. Regulovaná firma není strašák, je to partner, který hraje podle pravidel.

‍

Úspěch ve financích často není o tom, komu víc věříte, ale o tom, jestli víte, co děláte. Takže až budete příště potřebovat finanční vzpruhu, zkuste místo Pepy nejdřív mrknout na ty, co na to mají licenci. Vaše přátelství vám poděkuje.

‍