Všechny články
Ještě před pár lety stačilo, aby vám někdo nabídl vyšší plat a už jste přepisovali životopis. Dnes? Peníze jsou fajn, ale už nehrají prim. Do popředí se derou benefity, které na výplatní pásce nenajdete - volnost, klidná hlava a šéf, který chápe, že taky máte život mimo kancelář.
Flexibilita už není jen módní slovo do náborových inzerátů, ale něco, jak si lidé představují práci snů. Protože co z toho, že vyděláte víc, když k tomu dostanete i nádavkem stres, přecpané ráno v MHD a pocit, že vám život utíká za oknem?
Na papíře vidíte hezkou částku. Jenže pak přijde to, co vám žádná mzdová kalkulačka neukáže - emoční daň. To jsou ty drobné, ale vytrvalé odběry energie: kolega, který má na všechno negativní komentář, nekonečné porady bez pointy, nebo e-mail od šéfa v sobotu večer.
A stejně jako u opravdového daňového přiznání, i tady se to sčítá. Každý malý stres, každá kapka frustrace, každý moment, kdy spolkněte vlastní názor jen proto, abyste nezdržovali. To všechno vám ukusuje z dobré nálady a chuti do toho něco dělat. A než se nadějete, platíte víc, než si myslíte.
Jak tuhle daň snížit? Vyzkoušejte některé z těchto tipů:
Stres není jediný zloděj, který vám sahá do kapsy. Existují i náklady, které jsou sice viditelné na účtu, ale často je přehlížíme, protože se tváří jako běžná součást pracovního života.
Když sečtete emoční daň, drobné peněžité úniky a čas, který vám zmizí jak myš před kočkou, zjistíte, že plat není taková výhra, jak se tváří. Nejde o to, aby člověk zítra hodil výpověď na stůl. Ale vědět, kolik vás práce stojí, je první krok k tomu, abyste začali pracovat férově.
Zkuste si udělat malý pracovní audit. Sečtěte peníze, které každý měsíc spolyká dojíždění, obědy a káva. Připočítejte hodiny strávené na cestě a stres, který vás stojí energii. A pak si položte jednoduchou otázku. Vyplatí se to pořád?