.webp)
Zpět
Není to výmluva pro workoholiky z korporátu. Vyhoření si nevybírá – klidně se zakousne i do kreativců, OSVČ, pečujících tátů nebo těch, co to „přece ještě zvládnou“. Tělo začne házet varovné signály: únava, podrážděnost, nespavost... a nakonec i to, že vás začne štvát zvuk vlastního dechu.
Poznáváte se? Tak STOP. Nejste stroj. Nejste Wi-Fi router. A už vůbec ne nonstop servis pro všechny okolo.
Burnout se nehlásí zvonkem. Ale dává o sobě vědět. A jak?
Například:
Tohle není špatná nálada. To je motor bez oleje. A ten se zadře, když ho necháte jet.
Nemusíte hned mizet do lázní. Zkuste začít u těchhle maličkostí – efekt často překvapí:
Pokud potřebujete o chlup víc než jen odpočinek na gauči, zkuste si sestavit vlastní domácí antistres set:
Tohle není lenost. To je strategie přežití. A dobrá.
Pro více tipů mrkněte sem.
Ne všechno se dá vyřešit levandulovou koupelí a playlistem. A to je v pořádku. Někdy je potřeba promluvit si s někým nestranným – koučem, terapeutem, nebo klidně jen kamarádem, který ví, že „drž se“ není rada, ale automatická fráze.
Mluvit o únavě, tlaku a přetížení neznamená selhání. Znamená to, že si vážíte sami sebe natolik, že to nechcete nechat dojít dál.
Každý z nás má v týdnu minimálně jednu věc, kterou dělá jen proto, že „by se to mělo“. Ne proto, že by chtěl. Ne proto, že to dává smysl. Ale proto, že zvyk, očekávání a pocit odpovědnosti.
Zkuste tohle:
Jednou týdně si sedněte a položte si otázku:
„Co z tohohle dělám jen kvůli pocitu povinnosti?“
A pak jednu takovou věc prostě vypusťte. Bez výčitek. Bez vysvětlování. Jen si ověřte, jestli se něco stane.
Vyhoření není konec světa. Ale může být stopka, kterou je lepší nepřehlédnout. Tělo i hlava vám tím dávají najevo, že už toho bylo dost.
Dejte si pauzu dřív, než si ji vynutí okolnosti. V klidu. Bez pocitu selhání. Protože kdo se umí zastavit, ten má větší šanci dojet dál.
Tak co kdybyste už dnes zkusili jednu malou změnu – cokoliv, co vám ubere tlak a přidá klid? Vaše tělo i hlava vám za to poděkují.
