Zpět
Než začneme filozofovat o stereotypech a rodičovské, pojďme si to říct natvrdo: čísla lžou málokdy a v tomhle případě mluví jasně.
Zajímá vás jaká povolání jsou v Česku nejlépe ohodnocena? Přečtěte si náš článek zde.
Kdyby to byla jen jedna příčina, už by ji dávno někdo spravil jako kapající kohoutek (no i když víme, jak dlouho se někteří členové domácnosti chystají na opravy podobného druhu). Jenže rozdíly v platech jsou spíš jako cibule, vrstva na vrstvě a člověku z toho nakonec brečí jako malá holka.
Ženy často pracují v oblastech jako školství nebo zdravotnictví. Důležité profese, ale dlouhodobě podhodnocené. Takže i když děláte nadlidské výkony, výplata vypadá, jako kdyby šlo jen o lepší brigádu.
Česko je rekordman v délce rodičovské dovolené. Super benefit na jedné straně, ale koule u nohy na straně druhé. Po pár letech doma je návrat složitý, ztratíte tempo, kontakty i možnost posunu. A navíc se přidává tzv. „mateřská sleva“, za každé dítě mívají ženy nižší mzdu než kolegové bez dětí. Jelikož firmy předpokládají, že žena bude s nemocným dítětem častěji doma. Proč? Když oba dva jsou rodiče mají stejnou hodnotu.
A tady přichází největší bolehlav. Částečný úvazek by byl pro matky na mateřské (a obecně pečující osoby) naprostým vysvobozením. Jenže v Česku je to rarita. Pokud by firmy umožnily matkám vrátit se na stejnou pozici v režimu zkráceného úvazku, pomohlo by to nejen jim, ale i celé firmě, protože si udrží zkušené lidi, kteří by jinak odešli. Win-win situace, ale stále spíš existuje jen na papíře.
„Na šéfa se víc hodí chlap,“ šeptá starý svět. A tak se ženy častěji zaseknou na středních pozicích. Kariérní výtah sice jede, ale půlce osazenstva se zastaví v mezipatře.
Nečekejte, až se systém sám opraví. Každý z nás může udělat krok, který posune misku vah směrem k férovosti. A nemusí to být žádná raketová věda.
Od roku 2025 už vám nikdo nemůže zakázat mluvit o výplatě. Takže šup, zeptejte se kolegů a porovnejte. Jen tak zjistíte, jestli vás někdo nedrží při zemi více, než by měl.
Vedení má rádo čísla. Místo „zasloužím si víc“ ukažte výsledky, projekty, spokojené klienty. To je trumf, který se blbě shazuje.
Existují weby, kde si ověříte běžnou mzdu na dané pozici a v regionu. Když víte rozmezí, nenecháte se tak snadno ukecat na minimum.
EU tlačí firmy k transparentnosti mezd. Do pár let budou muset uvádět mzdová pásma už v inzerátech. Pro vás dobrá zpráva: argumenty přibudou samy od sebe.
Rozdíly v platech nejsou problém jednotlivce, ale nastavení celého systému. A právě firmy jsou ty, které můžou pravidla hry změnit. Jak?
Někdo by mohl říct: „Třeba je to u nás normálka.“ Jenže čísla ukazují, že Česko patří spíš mezi smutné rekordmany. V celé EU se rozdíl platů mezi muži a ženami pohybuje kolem 12 %, zatímco u nás je to skoro 18 %. Hůř jsou na tom jen pár zemí jako Estonsko nebo Rakousko. Naopak v Itálii, Rumunsku nebo Lucembursku je rozdíl kolem 5 %. Ne že by tam ženy vydělávaly víc než muži, ale systém je nastavený férověji. Znamená to jediné, jde to. Jen musíme přestat předstírat, že se to „samo spraví“, a začít měnit pravidla hry i u nás.
A pro firmy je tu jednoduchá rada: chcete si udržet talenty? Jděte s dobou! Protože peníze možná nejsou všechno, ale zkuste bez nich zaplatit nájem.
